Filmy a seriály on-line

Mrdání stopařek

První díl, co jsme natočili , bylo nedaleko Trutnova, kde jsem zkusil oslovit mladou ženu, která v dešti stála na zastávce. Moc jsem tomu nevěřil, ale když jsem viděl, že nasedá k nám do auta, svitla naděje a já si řekl, to musí vyjít. Petr řídil a já držel celou dobu kamerku a natáčel celý náš rozhovor a nejen to): Iva, jak se nám pak představila, byla zpočátku trochu nervozní, dával jsem jí různé otázky, aby se uvolnila , mezi tím jsem zjistil, že má manžela…
Tentokrát jsem ani nepočítal, že cestou ještě potkáme nějakou stopařku. Byl krásný sluneční den a přesto u silnice žádná stopařka. V duchu jsem přemýšlel, kde asi všechny jsou, zda u vody či někde na dovolené. Už jsem chtěl vypnout kameru a na chvíli zavřít oči a kochat se teplým vzduchem, který pronikal skrz okno auta. Koukal jsem na dědu, jak si to štráduje s kolem a tu najednou svitla naděje. U silnice stojí stopařka a já hned využil situace a řekl Petrovi, aby jí zastavil…
Po menší pracovní pauze se nám opět povedl pěkný kousek. Tentokrát nám tak trochu pomohla smůla, protože cestou nám došel benzín kousek od čerpací stanice. Ač nerad, musel jsem vzít kanystr a obětovat se, protože Petr byl dost utahaný z řízení a chtěl si odpočinout.Jak jsem za chvíli zjistil, byl jsem rád obětován,protože jsem cestou potkal pěknou slečnu. Stála u silnice nedaleko od našeho auta a stopovala. Hned jsem to využil a se zapnutou kamerou kráčel k ní ač jsem chtěl původně točit jen přírodu a krásy lesního prostředí...
Tento díl je bohužel bez auta, ale i tak je počítán jako úlovek stopařky. Točilo se u Děčína, kde jsem s Petrem byli pracovně. Bohužel Petr onemocněl a já se na hotelu nudil a tak jsem se rozhodl vyjít si do terénu sám. Zavolal jsem si taxíka a nechal se odvést na místo, kde často stojí stopaři. Jelikož byl pátek, věřil jsem, že budu mít štěstí. Zde jsem potkal stopařku Nikolu (tato dívka byla velice stydlivá a málomluvná) Bylo jí 22 let, má dítě a přítele...
Dnešní příběh je o tom, jak jsme s Petrem zastavili dvou krásným stopařkám-houbařkám. Už z dálky jsem viděl jak jedna drží něco v ruce. Byl jsem zvědavý a proto jsem řekl Petrovi, aby jim zastavil. Poprosily nás, zda bychom je neodvezly kousek k lesu. Obě dívky byly velice veselé a vstřícně nám odpovídaly na moje otázky. Jmenovaly se Linda a Karmen.Karmen byla slovenka a Linda češka. Velice zajímavé osůbky. Prozradily nám, že nechaly své drahé polovičky doma dělat dřevo a samy se rozhodly jít do lesa na houby...
 
TOPlist